Syslovi.cz

Veškeré fotografie bez uvedení autora jsou mé osobní a volně šiřitelné

Parkovací zóny v Praze

Červenec 22nd, 2014

Peklo, které vymyslel magistrát na nátlak městských částí je šílenost. Abychom to nevzali jen jako hloupost, tak se pojďme podívat na detaily.

Dnes vyšel krásný článek na
ihnedu: http://m.ihned.cz/c1-62543420-praha-od-zari-rozsiri-modre-zony-mapy-ukazuji-kde-bude-mozne-parkovat

Kde se krásně ukazuje, kde budou všude modré zóny a tím to bude lepší pro všechny rezidenty. A teď si pojďme probrat, proč tomu tak je. Nejdůležitější a největší benefit pro každého rezidenta je, že budou přesně vyznačeny všechny zóny, kde bude moci beztrestně zaparkovat. Tyto zóny budou označené modrou a nebo fialovou barvou. V těchto zónách bude moci každý rezident parkovat bez problémů. Abychom určili, koho se to týká, tak rezident je člověk, který bydlí v okolí modré zóny. Nově totiž už nebude rezident celé městské části, ale pouze vybraného okolí. To je drobná změna oproti původnímu fungování.

V současných modrých zónách jste rezident celé městské části a nikoliv jen okolí bydliště. Ano, je pravda, že i v nových modrých zónách půjde si za příplatek zaplatit parkování na celé městské části. Tudíž aspoň nějaká šance bude. Budeme pokračovat benefity, Teda benefitem jedním a posledním. Před vašim domem, kde bydlíte, bude modrá zóna, kde budete moci zaparkovat, pokud ovšem bude místo. Když místo nebude, tak budete hledat fialovou zónu a pokud ani tam místo nebude, tak budete muset zaplatit další peníze a zaparkovat v zóně oranžové.

A teď už k tomu zajímavému. Budu to psát radši v bodech, až mi budete nadávat, ať to může být konkrétní.

1. Jako rezident nemůžete pracovat mimo svou rezidentní oblast, protože tam nemůžete dojet autem. Samozřejmě to nevadí, když pracujete na druhé straně města, kam se jinak než mhd dobře nedá dostat. Představte si, že bydlíte v modré zóně na Praze 5 a pracujete na Praze 4. Spojení mhd je nic moc. Tudíž pojedete autem, ale nebudete moc nikde zaparkovat. Teda budete, ale každé dvě hodiny budete muset vyběhnout z kanceláře a zaplatit si parkování na další dvě hodiny. Zní to jako blbost? V blízké době to bude očekáváná realita. Jako rezident se nikam po Praze nedostanete.

2. Sere vás náplava? Zvykejte si, už jste také. Protože najednou bude náplava stát na vašich parkovacích místech u zaměstnání, protože náplava potřebuje se dostat do práce včas. Což cesta znamená, že bude trvat půl hodiny a proto si přivstanou. Přijdete si nyní jako oběť systému, že zóny neplatí pro pražáka na celou Prahu? Nebudou, nikdy, protože by nikdo ze zastupitelů si nedovolil povolit nerezidentum zaparkovat u jejich kanceláře zadarmo.

3. Akce developeru za podpory místních úřadů. Normálně existují v tomto světě hloupý lidé, na to už jsme si zvykli. Jeden z výstupů těchto lidí je povolení stavby kancelářského centra s 200 parkovacími místy. Kancelářské budovy zaměstnají kolem 1000 osob, ale pouze 200 může zaparkovat. Je krásně sledovat, že úřady jsou tak inteligentní, že zajisti pro rezidenty modré zóny a zároveň umožní výstavbu něčeho, co nemá pozitivní vliv na občany a parkování vůbec.

4. Teď už pěkně zostra. Chápe nějaký rezident, že pokud stojí autem před svým domem v noci, tak tam to auto bude mít celý den. Pokud s autem odjede, tak tam logicky zaparkuje někdo jiný. Ale ten, kdo tam zaparkoval, tak asi nešel domu, ale do práce, takže večer si zas pro auto dojde a odjede domu. Jen ne příliš bystrý člověk by si myslel, že náplavy s eSkovou značkou tam mají auto přes noc, protože chtějí. Třeba tam bydlí. Normální je odjet svým autem a večer přijet po práci. Tento koloběh je nekonečný, avšak v Praze nechápou, že když autem odjedu, tak někdo jiný může přijet. On zas odjede. Míst více nebude, když je v domě 10 rodin a před domem 8 parkovacích míst, tak 2 rodiny by neměli mít auto. Nedej bože, že má rodina dvě auta, pak už nezaparkuje nikdo = problem není vyřešen.

5. Abychom skončili pozitivně, tak se podívejte do zrcadla. Už vám to není k smíchu? To je dobře, ještě nekončíme. Už jste někdy přijali návštěvu svých rodičů z vesnice, kteří u vás nemůžou zaparkovat? Nepřijali? Skutečně? Oni asi nemůžou zaparkovat, že? Až se vám to stane, tak prosím pošlete děkovný dopis na úřad. Určitě si vás zařadí do kolonky těch, kteří jsou šťastní, že nikdo za nimi nepřijede.

6. Levota na druhou. Víte, ve které ulici se odtáhlo nejvíce vozu z modré zóny za rok 2012? Byla to Jankovcova ulice v Holešovicích, a proč? Za rohem sídlí smluvní partner městské části, která zajišťuje odtah chybně parkujících vozidel. Nejde o to, že těch aut tam bylo nejvíce, ale bylo to nejblíže, tudíž, pokud nebudete mít poblíž odtahove parkoviště, tak si nepomůžete.
http://zpravy.ihned.cz/c1-57324170-kde-a-kdy-se-v-praze-nejvic-odtahuje-kdyz-stojite-na-modre-na-vinohradech-v-deset-hodin-rano

7. Ať už vás netrápím. Potřebujete něco opravit a ten kdo to umí není rezident? Jednou jej odtáhnou a už nepřijede. Bude v oranžové zóně? Vše zaplatíte vy.

Nevím, komu to má, co přinést, ale vím, komu to nic nepřinese. Podnikatelům, řemeslníkům, zaměstnancům. Stále budete podporovat modré zóny v okolí bydliště?

Nelíbí se vám to? Napište mi e-mail. Těším se na plodnou debatu.

Boj s pravou hemisférou, část druhá

Září 19th, 2012

Pokročil jsem a přečetl další stránky zajímavé knihy, zaujaly mě témata jako empatie, hra, symfonie a smysl (berte jako smysl života).

Abych dlouho nezdržoval, tak témata smysl života a empatie jsou u mně natolik roztříštěné, že nemá význam je popisovat. Velmi mi však v hlavě utkvěla symfonie a hra. Zvláště první měla velmi příznivý dopad. Přečtěte si o čem celá symfonie je:

Symphony – symfonie, namísto analýzy spojovat nespojitelné a díky tomu vymyslet nové věci. Líbil se mi příklad kdy jde člověk s burákovým máslem a druhý s čokoládou. Náhodou se srazí a oba teď mají spojenou čokoládu a burákové máslo. Vzniklo něco nového a úžasného.
Tudíž, pánové čtěte o módě a dámských účesech, přemýšlejte o tom, jak poznatky spojíte se svoji současnou prací, abyste vytvořili něco nového.
Děvčata na vás čeká něco jiného a to začněte studovat geekovske IT časopisy. Inspirujte se něčím neznámým a kombinujte. Už teď si dokážu představit, že naprogramuju aplikaci v designu dámského účesu a líčení. Třeba to fungovat nebude, ale bude to hezké a víme z minula, že hezké věci se prodávají samy.

Play – opak hraní si není práce, ale deprese, vždy jsem si říkal, že nemá smysl ztrácet čas hraním si her. Po přečtení jsem pochopil, že hra je nedílnou součástí života, aby byl vyrovnaný. Jako děti si jenom hrajeme, pak zestárneme a přestaneme, protože je na prvním místě rodina a práce. Ale když máme děti, tak minimálně mužské pokolení si začíná hrát s tím, co kupuje dětem. Typicky se jedná o vláčky, autodráhy a lego. Jen maminky si nehrají s panenkami. Asi jako hru vnímají, že přestěhují každý rok celý byt a panenka je pro ně jejich vlastní dítě. Stačí to?
Nesmíme tím skončit, hrát si musíme od počátku života po jeho konec.

Moje slova zní, přestaňte hledat work-life balance, stejně jej nenajdete, budete jen něco „ojebávat“ a neřešit. Hledejte work-play balance, abyste si našli ve svém životě čas pracovat i hrát si. Platí to i ženy! Pak se podaří mít vše v rovnováze a to včetně rodiny. Rodina pochopí, když budete týden chodit v 10 večer z práce a pak si budete 2 hodiny hrát hru, když jim to vykompenzujete jindy a jinak.

Držím všem palce, já už vím.

Co na to pravá hemisféra?

Září 13th, 2012

Čtu krásnou knihu „A whole new mind: why right-brainers will rule the future“ od autora Daniel H. Pink. Proč to čtu? Protože jsem zaměřený na logiku a co je logické je pravdivé. Pravá hemisféra je kreativita, představivost a fantazie. Vím o tom, že mi chybí a snažím se touto knihou naučit ji využívat.

Našel jsem však něco naprosto fantastického, naprosto výborné myšlenky, které jsou logické a mají smysl. Neumím zatím využít pravou hemisféru jak bych chtěl, ale logicky jsem si odvodil následující části knihy jako naprosto skvělé myšlenky. Zatím je to ze dvou kapitol, první se věnuje designu a druhá příběhu.

1. Design – každý předmět častěji vidíme než používáme, proto je důležitější design než funkčnost. Je lepší se dívat na hezké věci než používat ošklivé. Najděte si něco, co máte opravdu rádi, ať už to bude nůž, vidlička nebo třeba obraz. Napište si, proč daný předmět máte rádi, co vám přináší za pozitivní emoce a proč se vám líbí. Neptejte se ostatních, ale jen sebe.

2. Story – příběh je to, co si pamatujeme! Nepamatujeme si suchá fakta, která nás učili ve škole, ale pohádku o červené karkulce zná každý, protože se lépe pamatuje. Chcete být zapamatovatelní? Používejte příběhy, povídejte o sobě jako by to bylo vypravování, povídejte o produktu, který prodáváte úplně stejně. Story je to, co zůstává dlouho v hlavě a při něčem podobném si všichni lidé vzpomenou na vás. Chcete si někoho zapamatovat, neptejte se proč skončil jeho poslední vztah, ale ať vypráví příběh o tom jak skončil. Ať to má tu story, kterou budete mít v hlavě a souvislosti, které si lehce zapamatujete. Když vypráví příběh, tak ukazuje emoce, které můžete vnímat a poznat jej blíže.
Když někde jste a vidíte lidi kolem sebe, třeba na úřadě, zkuste se zeptat: „Co je to za lidi?“, ale odpovězte si sami. Přemýšlejte co dělají, kdo jsou jejich spolupracovníci, nepřátelé a lásky. Co budou dělat a tím si vytvořte příběh. Třeba je ještě někdy potkáte a budete mít správný pocit, že je znáte.
Příběh prodává, několikrát jsem zažil, když jsem si dal například velmi dobré jídlo, že mě zajímal ten příběh toho jídla než se mi dostal na talíř, chtěl jsem vědět odkud je maso, co za koření použil kuchař a kde to koření vzal = pokud příběh dostanete, tak na to nezapomenete.
Letos, když můj otec slavil narozeniny, tak mi volal kamarád, co mu koupit a navrhoval doutníky. Říkal jsem mu, že ano, ale ať jim dá příběh, ať neříká, že jsou ze stehna kubánské babičky, ale že byly uváleny na ňadrech své manželky. (v ten moment dárek dostává úplně jinou úroveň)

Těším se, co mě čeká za další překvapení.